Štítky

úterý 22. prosince 2015

Lykara - 6. Kapitola

      

6. Kapitola
"Já si jen myslím, že mu křivdíš. Jak dlouho je mimo Váš svět? Lin, nemůžeš po něm chtít vše a hned. Je zmatený, vyděšený... Sama jsi byla."
"No, tím mečem jsi ho vážně vyděsil." Odsekla Angelinen Calebovi a opřela se o zeď vedle okna. K jejímu zklamání každý Lucase chápal a ona má být ta ohleduplná.
"Lin... Nechci aby jsi udělala stejnou chybu jako my s tebou. Dej mu čas se se vším smířit."
"Nemáme čas. Dorien nebude čekat až se Lucas vzpamatuje a rozpomene si. Když ho dostane, okamžitě udělá to, co mu řekne. Zničí celou Lykaru a ani nemrkne. Bude mu to jedno! Dorien nás zabije a bude mít vše po čem touží. Na to mám čekat?" Vyjela na něj a podvědomě sevřela hrušku svého meče.


"Neviděl bych to hned tak černě. Zatím můžete zůstat tady, svoláme Svobodné a pak se uvidí."
"No jasně, navaříme si čaj a budem sedět na zadku a čekat na armádu Temných. Co uvařit dávku i pro ně?"
"Lin, jen nechci udělat znovu chybu. Svoláme…"
"Ne. Měl by nás tady jako na zlatém podnose. Neopustí trůn, tak hloupý není, ale pošle Temné a Lalitu. Elfové se jim neubrání, to sám víš. Navíc má draky... Jestli svolá on draky a pošle je sem, jak se chceš bránit? Jak ubráníš mámu? A co když zradí i jiní? Nehodlám sem svolat Svobodné, ne když mezi nimi může být další zrádce."

"Draci se sem neopováží. Stále z tebe mají hrůzu po tom co jsi udělala jejich Králi. A pokud sem stáhne jen Temné a Lalitu z paláce, něco by se pak dalo dělat. Vrány by mohly..."
"Tati posloucháš mě vůbec? Nezůstaneme tady... Skryju ho v Zimním kraji, nemůžu počítat s jeho pomocí, je ze všeho zmatený a pořád nevěří že je to tady skutečné, nechápe jakou má Dorien moc a pokud to půjde, bude lepší když to ani nezjistí... Skay s Trinem ho tam udrží v bezpečí a Dorien neví že jsou tam další Svobodní takže ho ani nenapadne ho nechat hledat tam... Já se mu vzdám a hned jak přepíšu deník bude to na vás. Lucas už bude jen obyčejný člověk."
"Hned jak zjistí co děláš…"
"Stačí mi jediná věta. Než něco stihne udělat, už nebude jak mi cokoli udělat."
"Tohle není fér Angelinen... nemusíš to dělat. Já... nechci abys se za nás obětovala. Jsem taky tvůj otec, ne jen strážce, mám tě chránit,  nedovolím ti to. Ani já ani ostatní." Prudce ji chytil za nadloktí, ale vytrhla se mu a otočila k němu zády.

"Calebe, já se tě neptala."
"Pokud čekáš, že nebudu ostatní varovat, nebo že tě nechám jít samotnou..."
"Já jsem Královna Calebe,  a jako tvoje Královna ti zakazuji  udělat něco, co mi v mém záměru zabrání." Caleb jen zalapal po dechu když ho zasáhla magie královského příkazu a Angelinen sklopila oči.

"Mrzí mě to, ale nedal jsi mi na výběr. Něco jsem slíbila a hodlám to dodržet."
"Ten slib byl chyba a všichni to víme."
"Chyba by byla obětovat další život. Dej vědět Skayovi že na nás má čekat v Přístavu. "
"Lin... prosím." Zavrtěla hlavou a opustila jeho pokoj.
U schodiště už na ni čekala Elyon. Ten pohled znala.
Dívala se na ni tak pokaždé když něco provedla. Před o hlavu menší vílou se rázem cítila malinkatá.
Další kázání... Královna... to určitě.

"Caleb už mi kázání dal… takže…"
"Nebudu ti kázat maličká, stejně si všechno uděláš podle svého." Smutně se pousmála a pohladila si břicho.

"Jen nezapomeň na přístav…"
"Jako bych někdy mohla…"
"Tak proč nechceš vidět jaký je a vidíš jen Krále, stejně jako elfové v tobě viděli jen Královnu?"
"Mami tak to ale není, on není dítě a ani se nesnaží. Nezáleží mu na Lykaře."
"Ale záleží mu na tobě. Dej mu čas, uč ho."
"Mami…"
"Neodmlouvej mi, zamysli se nad tím."

O Lucase bylo mezi tím postaráno. Ujal se ho Trin, provedl ho po paláci a zajistil důstojnější šaty hodné Krále. K Lucasově překvapení byly šaty víc z kůží než z krajek.
Vlastně všichni tady nosili šaty připomínající spíš kožené brnění než dlouhé a vzdušné róby. Vyjímky byly děti, víly kterých tu bylo také dost a pár elfek.

"Jak jsi to předtím myslel s těmi životy?" Zeptal se, když se oba uvelebili do prodlužujícího se stínu u fontány.
Téměř všude kolem byl neskutečný ruch a všichni chystali ples který Královna Elyon na jejich počest naplánovala ze vteřiny na vteřinu.

Nechápal proč, ale Trin mu řekl, že jen tak pro zábavu to není. Pokud ale není tak k čemu tady mají plesy? Nevzpomínal si.

"A záleží na tom? Zřejmě to pro tebe nebudou skutečné životy Králi." Mávl Trin rukou a Lucas si promnul čelo.

"Je to nutné?"

"Ne, ale zábavné. Královna by mě nenechala si z ní tak utahovat. Krom toho, já toho moc nevím, nebyl jsem ani u jednoho z toho co se jí stalo. Promluv si s Calebem nebo Elyon. Spíš s Calebem. Jestli tě Královna uvidí u Elyon, usekne ti hlavu a ani nemrkne. Věř mi, odkopala by ti ji až do řeky. Několikrát." Naznačil kopnuti a zvonivě se zasmál.

"Nemyslim že bude nadšená z toho, že budu vyzvídat za jejími zády. Neměl bych přece jen...?"

"Ne... ne teď. Počkal bych si na setkání na plese. Před poddanými ti neublíží. Navíc by ti to neřekla, ne vše, a já si myslím, že pokud máš vše pochopit, musíš to vědět. Navíc to není žádné tajemství, je to naše historie, jen Královna je trochu..."

"Hysterka." Utrousil Lucas a zvedl se. "Dobře, myslím, že si pamatuju kde Caleba najdu. Běž se... najíst nebo tak... jíte vůbec?" Trin se na něj jen ušklíbl, zcvrknul do své okřídlené podoby a odletěl.

Lucas se jen neochotně přesunul zpět do paláce a s menší pomocí do hlavního sálu kde Caleb akorát z okna vypustil saltinku se vzkazem pro Krále Zimního kraje, dostal.

Caleb byl viditelně frustrovaný, že nemůže Skaye požádat o pomoc. Navíc se obával, že mladý Král by byl na její straně. Sám by jednal stejně. Ani jednomu z nich na vlastním životě nezáleželo. Ani jeden nedokázal truchlit a jejich smutek vykrystalizoval do čirého vzteku a nenávisti.
I přesto se na Lucase usmál a uklonil se mu.

Lucas byl z vysokého a urostlého elfa nesvůj. Nestávalo se mu, že by potkával muže vyšší než on. Kdyby alespoň Elf vypadal zženštile jako v televizi, pomohlo by to. Caleb ale vypadal jako kdyby denně trhal lidi vejpůl.

Lucas se mu prkeně uklonil a omluvil za incident venku. Calebovi připadal stejně vyděšený a ztracený jako malá, uplakaná Angelinen v Elyonině náručí v den kdy je viděl poprvé.

O to víc ho mrzelo, že ona teď opakuje jeho chybu.

Lucas chtěl začít mluvit, ale Elf ho gestem ruky zarazil. Alespoň něco snad udělat může.
Lucas by ji měl znát, když mu řekne dost, třeba pochopí.
Gestem ho vybídl aby se s ním posadil.

"Angelinen sem přinesla Elyon. Našla ji se sestrou a když jim došlo kdo je, Treemeria ji chtěla hned odvést Dorienovi. Elyon jí bylo líto, nedokázala by čistému zlu vydat nevinné dítě. Utekla s ní sem aby našla další Svobodné. Moc si nepomohla. Já a ostatní jsme Angelineniným jménem vytáhli proti Dorienovi. Posadili ji do čela armády a přinutili jsme všechny vytáhnout proti němu. Potíž je ta, že musíte obyčejné lykarieny každé ráno znovu a znovu zasvěcovat do toho, co mají udělat. Sami od sebe se pro stranu nerozhodnou pokud jim to nenařídí Král nebo Královna jejich země.  To ale přebije příkaz který vydá Lykarská Královna nebo Král.
Mysleli jsme, že ho porazíme a zajmeme sami. Další Svobodné jsme s sebou neměli... Měli jsme přece Lykarskou Královnu… Měl jsem poslechnout Elyon. Měli jsme ji skrýt, místo toho jsme ji naložili tolik zodpovědnosti... vinila se z každé té smrti. Cítila to, a nenávidí se za to, že to nezastavila dřív, než jsem z Elanijskych Svobodných zůstal jen já. Neviděli jsme dítě. Jenže Dorien je také Lykarský král dokud je v Duhovém paláci. Našim armádám, kterých se měl bát, nařídil ať se vyvraždí navzájem a ani ho nemusel opustit. Stačilo počkat až budou lodě na doslech.  Svobodné kteří stáli v čele nechal zajmout. Já díky Elyon utekl. Ostatní Dorien mučil a pak zabil. Celou dobu stála na přídi a snažila se vše překřičet. Přestala, až když ochraptěla a pak nepromluvila několik měsíců. Tak to dopadá  když nechcete slyšet co říká nějaká zelená poletucha.'' Hořce se ušklíbl a pokračoval.
''Jediné štěstí je, že nikdo z nás Svobodných neví o žádném dalším, jen o těch se kterými se se setkali. Neumím si představit jaké by to bylo pro ni kdyby jsme se při mučení prozradili a on vybil všechny. My Svobodní možná  nestárneme, ale můžeme zemřít na rozdíl od ostatních.To jí bylo jedenáct.
To malé nevinné díte které Elyon přinesla jsme zabili. Místo ni jsme získali dítě které se několik let sotva usmálo a mohla k ni jen Elyon. Postupně ji z toho dostala a snažila se vychovat z ní zase veselou dívku. Svým způsobem to byla také chyba. Snažili jsme se všechnu tu smrt vymazat z její paměti, zavírali jsme před temnotou která v ni je oči a když jí bylo šestnáct, šla proti Dorienovi sama... Chtěla osvobodit celou Lykaru. Dát svobodou vůli všem a"

"A zvorala to. Neruším?" Ozvala se ode dveří Angelinen a Lucase doslova vyděsilo jak klidně a bez jakéhokoli výrazu tam stojí.
Musela přece všechno slyšet, jak se dokáže tvářit tak netečně? Jako kdyby se ji to netýkalo.

“Tati, nech nás, prosím.” Caleb se jen uklonil a beze slova odešel. Když ji míjel, něžně ji pohladil po rameni a ona mu něco tiše řekla. Usmál se a odešel.

Usekne mi hlavu a odkope do řeky. Problesklo Lucasovi hlavou. Rozhodně na to vypadala.
Po šatech ani stopy a zase měla meč.

''Nebyla jsem k tobě fér, omlouvám se.'' Nebo taky ne...

''Kdyby se tady objevil někdo cizí, nechtěla bych po něm aby hned všemu rozuměl a není fér chtit to po tobě. Byli jsme děti a od té doby jsi měl jiný život a jiné starosti. Pokusím se brát na to větší ohled.'' vyhrkla snad na jedno nadechnuti a Lucas ji málem vyzval ať mu to zopakuje, tentokrát pomaleji.

''Budu se snažit ti vše připomenout a vysvětlit, ale ty se musíš na oplátku snažit chtít  to pochopit.'' Prkeně kývl a všiml si jak si neznatelně oddechla a uvolnila se ji ramena.
Chvíli na sebe jen zírali,než kolem něj rázně neprošla, nechytla ho za rukáv a neodtáhla ho na balkon.

''Nebudu ale chápat jestli zase budeš k někomu tak hrubý jako k Elyon. '' Sykla tiše.
''Za to se omlouvam, ja... prostě jsem...''
''Je mi jedno co jsi. Buď rád že je taková jaka je. To ji můžeš poděkovat za omluvu Já věci řeším jinak.''
''Anlin já tě vážně nechtěl naštvat. Netušil jsem... nenapadlo by mě... je to pravda? Stalo se to?''
''Ano, stalo. Zachránila mě. Dvakrát. Neříkám, že mi moji skuteční rodiče nechybí, ale jsem tady patnáct let. Neumíš si představit co všechno se stalo. Nejen ty jsi měl jiný život.''
''Tak mi to řekni.''
''Jindy. Dneska už toho bylo moc. Navíc je tady ples. Musíme se na něj připravit. Umíš tančit?'' Přešla k jinému tématu a výrazu tváře tak lehce až nad tím zamrkal.
''Jo umím ale...''
''To je dobře. Ples je sice jen zástěrka, ale ukázat se na něm musíme. Dorien tady může mít špehy a čím dýl si bude myslet, že tady slavíme tvůj příchod, tím lip. Temné vyslal najít tě hned jak jsi se tu objevil, ale nechci aby se dostali k hranicím.Můžou použít portál i na druhou stranu. Pokud si budou myslet ze jsme oba tady,jedině dobře. My zatím ještě dnes vyrazíme do přístavu. Mám tam spojence. Odtamtud se přesuneme do Zimního kraje. To bude těžší, Temní už mezi tím zjisti ze tady nejsme a budou prohledávat celou Lykaru. V Zimním kraji z tebe udělají Krále. Naučí tě bojovat a pak už to bude snadné.''
''Ale Leslie už..''
''Dobře, znova, jedna hodina venku je jeden měsíc tady když jsme tu oba. Máme čas,nemusíš spěchat. Přestaň panikařit proboha.''
Lucas se jen opřel oz zábradlí a podíval se dolu na ohromné jezero které palác obklopovalo.

''Tohle bude trvat.Než si srovnám to s tím časem.'' Povzdechl si a promnul si týl.
''Bude fajn když mě za to nezabiješ.''
''Minimálně tady ne. Máma by mě zase sjela a dneska to stačilo jednou. Běž se na chvíli vyspat než to celé začne.'' Neodporoval ji. Byl k smrti unavený z toho co všechno se dnes stalo a podle všeho ještě stane.

''Anlin?'' Otočil se k ní ještě mezi dveřmi.
''Mrzí mě to co se stalo tvým...našim lidem.''
''Nemohl bys tomu nijak zabránit. Navíc, elfové se druhý den ráno zase probudili ve svých postelích.'' Pokrčila rameny a stejně jako on se zadívala na vodu.
''Ale svobodni ne, nebo...?'' Mlčky zavrtěla hlavou.
''Calrona, Calebova matka, Eklam otec a Lazula.'' Lucas si s hrůzou uvědomil, že si ta jména pamatuje. To on jim je dal.
''Něco ale stejně nechápu, když jim takhle nehrozí žádné nebezpečí, proč jsi to vlastně chtěla změnit? Všude kde jsme dneska byli vypadali tak... spokojeně...''

''To jsem si myslela jako malá když jsem to psala. Že když nikdo nebude válčit a bude mít doma všeho dost, bude spokojený, ale tak to nefunguje. Přítav mě otevřel oči. Zabíjeli se tam navzájem a nezastavilo je nic. Jen kvůli příkazu který neměli možnost odmítnout. Tak to nesmí být. Představ si, kdyby ti někdo nařídil zabít Leslie a ty bys nechtěl, ale stejně by jsi to udělal.''
''Nepamatují si to.'' Namítl a rozhodil rukama.

''To není omluva pro to, že někdo může přijít a nařídit ti zabít někoho koho miluješ. Není to omluva pro to, že jsem jim sebrala svobodnou vůli.''

Žádné komentáře:

Okomentovat