Lykara - 6. Kapitola

      

6. Kapitola

"Já si jen myslím, že mu křivdíš. Jak dlouho je mimo Váš svět? Lin, nemůžeš po něm chtít vše a hned. Je zmatený, vyděšený... Sama jsi byla."
"No, tím mečem jsi ho vážně vyděsil." Odsekla Angelinen Calebovi a opřela se o zeď vedle okna. K jejímu zklamání každý Lucase chápal a ona má být ta ohleduplná.
"Lin... Nechci aby jsi udělala stejnou chybu jako my s tebou. Dej mu čas se se vším smířit."
"Nemáme čas. Dorien nebude čekat až se Lucas vzpamatuje a rozpomene si. Když ho dostane, okamžitě udělá to, co mu řekne. Zničí celou Lykaru a ani nemrkne. Bude mu to jedno! Dorien nás zabije a bude mít vše po čem touží. Na to mám čekat?" Vyjela na něj a podvědomě sevřela hrušku svého meče.

Lykara - 5. Kapitola

5. KAPITOLA

Lucas už snad po sté napočítal do tří s předsevzetím, že na tři otevře oči. Vůbec se mu do toho nechtělo. Co když zmizí? Co když byla zase jen sen, začínající epizody halucinací které opět povedou k agresi a záchvatům?

Tak moc chtěl aby žila i přestože byla včera tak protivná.

Ale jestli tam bude, co se to tedy kolem něj děje? Přece ve skutečnosti nemůže být v Lykaře...

Lykara - 4. Kapitola

4. KAPITOLA

“Tak na to zapomeň…” Sykla Angelinen a tasila meč. Roj víl doprovázejících Treemerii se na ni v okamžiku vrhl a ona se začala zalykat jedovatým prachem z jejich křídel. Bleskurychle se oháněla mečem, ale její pohyby zpomalovaly a zvednout meč bylo čím dál více obtížné.

Zavrčela nadávku Treemeriiným a Lucasovým směrem a padla na kolena. V duchu už se viděla jak Treemerii rozpůlí. Hned jak omdlí, její lesničky si budou myslet, že je mrtvá a ztratí o ni zájem.

Trvalo to jen pár minut než se složila úplně.

Lykara - 3. Kapitola

3.KAPITOLA

Lucas zamžoural do prudkého světla a s námahou zvedl ruku aby si mohl zastínit oči.
"Opatrně... pořádně jsi se praštil. Hlavu bych být tebou nezvedala..."Prudce zamrkal a natočil se směrem k tmavé čmouze vlevo.
"Anlin...?" Znovu zavřel oči a přikryl si je dlaní. Poslední co si pamatoval bylo, jak ho déšť probudil, když usnul pod stromem. Jak to, že je tady zas?To se pohádal s Leslie, i když se ji chtěl omluvit, a pak se opil? Jistě, stejně jako tenkrát…Ty sny, výpadky paměti, agrese...Od té doby se tvrdého alkoholu ani nedotkl.

Lykara - 2. Kapitola

2.KAPITOLA

Před domem zastavilo taxi a drobná blondýnka se přes sklo zamračila na dům. Její bratr už na ní čekal ve dveřích, viditelně nadšen její kontrolou. Ani ona nadšená nebyla. Trvalo jí dost dlouho přesvědčit jejich matku, že Lucasovi domluví sama a zkontroluje, jestli je vše v pořádku.
Jejich matka byla stále přesvědčena, že Lucas, jakožto umělec, skončí jednoho dne na drogách nebo v lepším případě v protialkoholní léčebně.
Když vystoupila, ani se nezdržovala pozdravem, zapíchla ukazováček doprostřed Lucasovi hrudi a vyhoupla se na špičky.
"Ty jsi se úplně zbláznil!" oznámila mu a založila ruce na prsou. Byla o hlavu menší a pokud se zrovna netvářila jako sériový vrah, byla považována za roztomilou. Lucas dobře věděl, že o roztomilosti se jeho sestře může jen zdát. Dokázala si sjednat pořádek za každé situace. Na něj však byla krátká.

Lykara

K Lykaře mě inspirovala kniha Most do země Terabithia. Doufám, že se bude líbit. 

Prolog 

 Nejdříve nebyl vůbec nic, jen tmavá postava na trůnu z křišťálu vyloženém měkkými kožešinami. Jeho prsty se sevřely kolem hrdla když se poprvé nadechl a pak nahmataly netvarý obličej který postupně získal protáhlý tvar s ostrými rysy a tmavýma očima. Oči přelétly obrovský sál z bílého mramoru s desítkami sloupů ve tvaru stromů s křišťálovými listy a květy a s vitrážovými okny skrz která dopadala na mramorovou podlahu barevná světla. Pohled se mu zastavil na ženě naproti trůnu. Nechápal jak to může vědět, ale byla jeho. Jeho temná princezna se zlatýma očima. Jako další si uvědomil svou temnou podstatu a srdce mu pohltila zloba a nenávist. Mysl mu zaplnily nové vzpomínky, touhy, plány a nejrůznější poznání. Pak mu bylo dáno jméno kterému podléhali jeho poddaní, stejně temní a mocní jako on. Ach ano, ta moc... byla opojná a jen jeho. Přesto chtěl víc. Nebyla kompletní... nebyla absolutní. Vyčkával co dalšího přijde, čekal na své slabiny které by měli být nastaveny co nevidět, ale nic nepřicházelo. Nic se neměnilo. Přestala psát... Trvalo jen zlomek vteřiny, než si uvědomil, že je to jeho nejlepší šance vymanit se její moci. "Udělala jsi chybu má královno…" Šeptl do ticha a jeho temná princezna se pouze usmála a kývla.